Želvy

Želva obrovská

1. Neexistuje český překlad

(Geochelone sumeirei)

2. Želva paprsčitá

(Geochelone radiata)

Nejvyšší ověřené stáří u želv a současně i nejvyšší ověřené stáří u suchozemských živočichů je přes 152 let - toto stáří je doložené u samce želvy Geochelone sumeirei. V roce 1799 přivezl francouzský badatel Marion de Fresne na Mauritius pět těchto želv. Byly umístěny v hlavním městě ostrova ve vojenské pevnosti v Port Louis. Když se v roce 1810 Mauritia zmocnili Britové, byly jim francouzskými oddíly, které se vzdaly, želvy spolu s ostrovem oficiálně předány. Poslední želva, která z pěti přežila, se stala miláčkem Britů. V roce 1908 oslepla a v roce 1918 byla náhodně zabita, když se dostala do palby. Protože byla v době odchytu již dospělá, mohla být stará téměř 200 let, i když odhady jdoucí za hranici 152 let jsou pouhou spekulací. Byl to poslední přežívající jedinec tohoto druhu, který tedy oficiálně vyhynul v roce 1918.
Existuje mnoho nepotvrzených zpráv o želvách, které žily 200 nebo dokonce až 300 let. Nejslavnější z nich byla želva paprsčitá (Geochelone radiata) známá pod jménem "Tu'imalilia" (Král Malilie), která údajně dosáhla věku 193 let. Říkalo se, že ji roku 1733 daroval kapitán Cook králi Tonga. Nakonec uhynula 19. Května 1966 - předtím však za svého bohatého života tahala vozík, byla pokopána koněm a unikla dvěma lesním požárům. Pokud je tento příběh pravdivý ( v zápiscích kapitána Cooka o tomto originálním daru žádná zpráva není), mohly se na vytvoření rekordu podílet dohromady dvě i více želv, které žily na ostrově postupně po sobě.
Historkám o želvách, které jako "miláčci rodiny" žily po generace, je obtížné ověřit. Velikost a zašlý krunýř nemusí být ještě známkou vysokého věku, stejně jako růstové kruhy na krunýři, protože jejich počet se každoročně liší podle povětrnostních podmínek a dostupnosti potravy. Mnoho "držitelů rekordů" se jimi pravděpodobně stalo proto, že původní chované zvíře uhynulo a bylo rodiči tajně nahrazeno novým z obavy, aby dítě nebylo smutné. Přesto některé želvy nepochybně přežily své původní majitele. Sledovat životní osudy těchto želv a dokázat buď první nebo druhou možnost je však obtížné. Nicméně existuje mnoho spolehlivých zpráv o želvě žlutohnědé (Testudo graeca), želvě bahenní (Emys orbicularis) a o několika dalších druzích, které dosahují stáří přes 100 let.
Zdá se, že vodní želvy žijí relativně kratší dobu než jejich suchozemské příbuzné, i když zde existuje méně spolehlivých záznamů. Nejstarší vodní želvou byla kajmanka supí ze zoo ve Philadelphii v Pensylvánii v USA. Byla nešťastnou náhodou zabita 7. Února 1949 - ve stáří 58 let, 9 měsíců a 1 dne.

NEJPOMALEJŠÍ

 1. Neexistuje český překlad

(Gopherus agassizii)

2. Želva obrovská

(Dipsochelys gigantea)

Suchozemské želvy (čeleď Testudinidae) jsou pomalá a těžkopádná stvoření, protože velký a těžký krunýř silně omezuje jejich pohyblivost. Vybrat mezi nimi tu nejpomalejší je však velmi obtížné, protože průkazně se rychlost musí měřit na určitou vzdálenost. Při testu s želvou Gopherus agassizii byla naměřena rychlost 0,22-0,48 km/h. podobné testy byly na Mauritiu prováděny s želvou obrovskou (Geochelone gigantea), ukázaly, že i když byla hladová a lákána na zelí, nedosáhla větší rychlosti než 0,27 km/h. Je zajímavé, že Charles Darwin naměřil galapážské želvě sloní (Geochelone elephantopus) rychlost 6,4 km(den). To odpovídá průměrné rychlosti 0,27 km/h.

 NEJRYCHLEJŠÍ

Kožatka velká

(Dermochelys coriacea)

Nejrychlejšími želvami jsou mořské želvy (čeledi Cheloniidae a Dermochelyidae). Nejvyšší zaznamenanou rychlostí plaza ve vodě je 35 km/h, kterou vyvinula kožatka velká (Dermochelys coriacea).
Rekordem anglického šampionátu je ulezení 5,48 m při stoupání 1:12 za 43,7s - vytvořila ho 2. července 1977 želva "Charlie" v Tickhillu v Jižním Yorkshire.

 NEJVZÁCNĚJŠÍ

1. Neexistuje český překlad

(Pseudemydura umbrina)

2. Poddruh želvy sloní

(Geochelone elephantopus abingdoni

Nejvzácnější želvou ( i když ne bezprostředně nejohroženější) je chráněná želva z čeledi matamatovitých (Chelidae) Pseudemydura umbrina. Žije jen na území Ellen Brook (65 ha) a Twin Swamps (155 ha) nedaleko Perthu v západní Austrálii. První exemplář byl objeven v roce 1839 - poté nebyl spatřen až do roku 1953, kdy jednoho jedince nalezl školák uprostřed cesty na severním předměstí Perthu. Želvu vzal domů a později předvedl svého chovance na místní výstavě ve Warbrooku v západní Austrálii. Výstavu naštěstí navštívil ředitel Západoaustralského muzea a tuto nejvzácnější želvu na světě, o které tehdy mnoho odborníků tvrdilo, že vyhynula, poznal. Území, kde školák učinil svůj nevědomý objev, bylo pečlivě prohledáno a byly nalezeny další želvy. Díky chovatelskému úsilí se v posledních letech podařilo zvýšit světovou populaci druhu na více než 100 jedinců - může tedy začít jejich opětovné navracení do přírody.
U poddruhu želvy sloní (Geochelone elephantopus abingdoni) známe jen jediný exemplář, který žije ve výzkumné stanici Charlese Darwina na ostrově Santa Cruz od roku 1972, kdy byl nalezen. V roce 1981 byl na ostrově Pinta (dříve Abington) nalezen želví trus starý několik let, čímž vzrostla všeobecná naděje, že tento poddruh ještě žije. Žádný exemplář však nebyl chycen.

 NEJOHROŽENĚJŠÍ

 1. Želva angonoka

(Geochelone yniphora)

2. Želva malajská

(Batagur baska)

3. Želva Bolsonova

(Gopherus flavomarginatus)

4. Želva tereka velká

(Podocnemys expansa)

5. Neexistuje český překlad

(Pseudemydura umbrina)

6. Kareta obrovská

(Chelonia mydas)

7.  Kareta pravá

(Eretmochelys imbricata)

8. Kareta Kempova

(Lepidochelys kempii)

9. Kareta zelená

(Lepidochelys olivacea)

10. Kožatka velká

(Dermochelys coriacea)

Na seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) je celkem 82 druhů želv, kterým hrozí vyhubení. Tento počet představuje 31% všech žijících druhů. Nejméně dalších 25 druhů však vyžaduje přednostní ochranu na části nebo na celé oblasti rozšíření. Madagaskarská želva angonoka (Geochelone yniphora) je všeobecně považována za nejzávažněji ohrožený druh. Žije na území o ploše 100 km2 kolem Baly Bay na severozápadě Madagaskaru. Trpí zde devastací biotopu, vejce jí ničí volně pobíhající prasata a sbírají je domorodci. Odhaduje se, že dosud žije 100-400 těchto želv.
Dalšími nejvážněji ohroženými druhy jsou želva malajská (Batagur baska), sladkovodní želva Callagur borneoensis z jihovýchodní Asie, želva Bolsonova (Gopherus flavomarginatus) z Mexika, jihoamerická vodní želva tereka velká (Podocnemys expansa), již zmíněná želva Pseudemydura umbrina z Austrálie a pět druhů mořských želv: Kareta obrovská (Chelonia mydas), kareta pravá (Eretmochelys imbricata), kareta Kempova (Lepidochelys kempii), kareta zelená (L. olivacea) a kožatka velká (Dermochelys coriacea).